Ano, ano, pan Cukrář se vrátil a pohled do zrcadla už opět není bezpečný. Stačí pětkrát vyslovit jeho jméno a objeví se za vámi, aby vás svým hákem rozpáral.
V roce 1992 se objevil první díl tohoto hororu, inspirovaný povídkou Cliva Barkera The Forbidden. Většího úspěchu nedosáhnul, přestože myšlenka tohoto příběhu je jistě slušná a dalo by se z ní cosi vytěžit. Rand Rawich & Mark Kruger si toho všimli, a připravili podle Barkerovi povídky nový příběh. Scénáře se ujal Bill Condon a po třech letech se objevil Candyman 2: Rozloučení s masem.
Rovnou vám řeknu, že jsem čekal víc. Ukázky příliš neprozradili, ale že se bude jednat o napodobeninu jedničky jsem vážně netušil. Zaslechl jsem sice něco o tom, že tenhle příběh končí tam, kde začíná film předchozí, ale ať už si ho šoupnete před nebo za jedničku, jisté je, že nic nového nepřináší.
Caroline Sullivanová pohlédne do zrcadla a pětkrát vysloví Candymanovo jméno, aby dokázala dětem ve škole, že žádná strašidla neexistují. Jenže jak se později ukáže, některá přeci jenom trochu existují. Candyman přichází, ale nezabíjí Caroline, nýbrž jejího manžela, a pak umírají další a další a zabiják vždy jen dívku upozorní, aby se připravila na cestu. Na jakou cestu se není třeba ptát.
Caroline se snaží zjistit, jak Candymana zastavit a při svém pátrání poznává pravdu. Ona je potomkem dívky, kterou Candyman za svého života miloval a jejímž otcem byl zmrzačen a nechán napospas včelám. A právě v zrcátku oné dívky je zakleta Candymanova duše.
Lidé umírají, protože nevěří starým historkám a zkouší jejich věrohodnost. Ulicemi proudí průvody masek, neboť je právě masopust a Caroline se vydává do starých ubykací otroků, kde nalezne staré zrcátko, v kterém ji Candyman umožní sledovat to, co mu tehdy lidé provedli. Jak mu pilou uřízli pravou ruku, jak ho natřeli medem, jak ho ubodali včely. Je však čas vydat se na cestu, z které není návratu.
Caroline proto zrcátko rozbije a Candymanovo tělo se promění na sklo, které popraská a rozpadne se na střepy. Ubykace se rozpadají, vše pohlcuje voda. Je konec. Snad ještě můžu dodat, že Caroline se narodí krásná holčička.
Opravdu jsem čekal daleko víc, protože Candyman by si to určitě zasloužil. Aspoň kdyby si oba příběhy nebyly tak podobné.
Přeci jenom je tahle dvojka v něčem lepší. Je to poetičnost, která k tomuhle hororu prostě nějak patří. Candyman je oběť, jehož věčná existence je pro něj stejnou měrou možností mstít se, ale také prokletím věčného utrpení, které se odráží v jeho tváři i duši, když ji zkouší otevřít. Je trochu podobný postavě Erica Dravena z filmu The Crow (Vrána). Candyman také dostal druhou šanci, ale byl to vlastně jen krutý žert, protože nemá šanci najít lásku, když ten, kdo ho přivolá je předurčen k smrti jeho hákem. Žádný výběr, žádné slitování. Jen krvavě hořké slzy.
Myslím si, že dvojka je povedenější než jednička, ovšem chybí ji kouzlo originality. Muzika je stejně dobrá, má i stejného autora. Všechny triky jsou bez chyby (to řezání ruky pilou působí opravdu nechutně skutečně, brr) a úsek před úvodními titulky zavání tím, že se budete opravdu bát. Ale je to jen planý poplach. Pokud bude každý díl lepší než ten předchozí, máme se u trojky na co těšit. Zatím si můžete notovat: Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candyman.... ale dejte pozor, ať nestojíte před zrcadlem!
-pž-
HODNOCENÍ: * * * *
CANDYMAN: FAREWELL TO THE FLESH - 1995, USA
Hrají: Caroline Barclay (Caroline Sullivan), Michael Bergeron (Coleman Turrant), Clotiel Bordellier (Liz), Bill Nunn (Reverend Ellis), Tony Todd (Candyman), William O'Leary
Hudba: Philip Glass
Kamera: Tobias A. Schliessler
Scenář: Rand Rawich & Mark Kruger
Režie: Bill Condon