Tak už ho tady máme taky. Světový hit číslo jedna, který bourá všechny žebříčky. Něco, co tu ještě nebylo. Co k tomu říct?
Den nezávislosti je typicky americký film. Tato věta vystihuje jeho podstatu a předem charakterizuje, co se bude dít.
Úvod filmu je skutečně skvělý. Nad Zemí se objevují mězihvězdné koráby, mající v průměru 30 kilometrů. Nad každým hlavním městem jedna. Mají pod kontrolou pozemské radary a využívají je na vysílání svých signálů, kterým nikdo nerozumí. V městech se strhává panika, neboť mimozemšťané mlčí a nejeví známky žádné činnosti. Napětí vzrůstá a prezident Spojených států amerických má těžkou hlavu.
Je tu však David, pracovník kabelové televize, jehož žena pro prezidenta pracuje. Ten podivné signály rozluští a pozná, že se jedná o odpočet. Odpočet, který velice pravděpodobně odstartuje útok na matičku Zemi. Jede varovat prezidenta, zatímco lidé prchají z měst a panika roste.
David prezidenta přesvědčí a ve chvíli, kdy mimozemšťané zahajují útok, na poslední chvíli odlétají v letadle. Mezitím jsme svědky útoků na jednotlivá americká města a zde se odborníci na speciální efekty skutečně vyřádili. Města mizí z map a prezidentovo letadlo přistává na tajné vojenské základně, kde je schována mimozemská stíhačka, která havarovala na Zemi v padesátých letech. Stejně jako ona, jsou v podzemních laboratořích utajována těla mrtvých mimozemšťanů, která tu byla léta zkoumána.
Tou dobou již lidstvo provedlo protiúder, jen aby se zjistilo, že vesmírné koráby, stejně jako stíhací talíře, jsou obklopeny ochranným polem, čímž je veškerá snaha pozemšťanů odsouzena k nezdaru. Neuspěje ani jaderná zbraň.
Po tento moment je tenhle film po všech stránkách skvělý. Postavy se povětšinou chovají logicky a divák je správně napínán a neustále něčím překvapován. Pak přijde změna.
Steven, jediný bojový pilot, který přežije zoufalý útok na koráb, se zmocní ztroskotajícího mimozemšťana. Prostě, poté co se katapultuje, přijde k talíři, otevře ho a vybafnuvšího ufouna omráčí pěstí. Pak ho v padáku dovleče pomalu až na základnu. Uznávám, že prupovídky tohohle chlápka docela příjemně osvěží děj, ale čeho je moc, toho je příliš a rád bych viděl člověka, který by byl na jeho místě tak v klídku a pohodě. No, nic.
Poté, co se všechny hlavní postavy dostanou na základnu, začne příprava na finále. David vymyslí plán. Dle mého je to plán naprosto šílený a prostě by ve skutečnosti provést nešel, ale zdá se, že sami autoři už nevěděli, jak se z té kaše dostat, až někdy ve tři ráno přišli na toto osvobozující řešení.
Stačí málo. V talíři, který je po čtyřiceti letech v bezvadném technickém stavu, je třeba doletět na mateřskou loď dřepící v poklidu na oběžné dráze měsíce, tam aplikovat počítačový vir, který zruší ochranné pole, ponechat zde atomovou bombu a zase uletět zpět. Bezva, prima.
Řízení mimozemské stíhačky není žádný problém, a tak náš hrdinný pilot společně s Davidem zamíří na návštěvu k mimozemšťanům. Jejich dialogy jsou docela zábavné, takže vás ani nenapadne bát se o ně. Oni se přece musejí vrátit.
A taky, že jo. Přistanou v nitru mateřské lodi, aplikují virus a zjistí, že nemohou odletět. Dojdou k závěru, že se musí obětovat. Zamávají ufounum a odpálí raketu s náloží, která způsobí vibrace, jenž uvolní jejich talíř a jim se ve zbývajících třiceti vteřinách k výbuchu podaří uniknout.
Mezitím se na celé Zemi vznesou do vzduchu stíhačky a zaútočí na vesmírné lodě nad svými městy. V USA vede útok sám prezident (haúúú), který byl kdysi bojovým pilotem. Protože je již však málo pilotů, jsou k letadlům povoláni dobrovolníci z řad civilistů. Pak jsme svědky vzdušného boje la Hvězdné války, včetně známého trefování se do "potrubí". Když se netrefí pan prezident, je tu dobrovolník, který se chce mimozemšťanům pomstít za to, že ho před deseti lety unesli. Vyřeší to stylem kamikaze. Nechybí ani nebezpečí úderu lodě na základnu, jenž je také tolik podobné té v Hvězdných válkách.
Máme tu vítězství na všech frontách. V Londýně, v Paříži, v Moskvě. Země se osvobodila 4. července a je na čase oslavovat Den nezávislosti.
A když se vrátí i vesmírní hrdinové, nic nebrání tomu vychutnat si další bombastický happy end.
Nemám nic proti dobrým koncům. Jsem samozřejmě rád, že jsme to těm jinoplanetníkům nandali. Jenže takhle přeslazený konec jsem naposledy viděl u Vodního světa, kde taky velice snižoval jinak slušnou úroveň filmu.
Pak tu máme některé momenty filmu, zvláště v druhé půlce, nad kterými divák skutečně kroutí hlavou. Prezident vedoucí útok ve stíhačce? Bylo by to tak ve skutečnosti? Průnik na mateřskou loď a aplikování viru, jak už jsem napsal výše, je taky dostatečně veliký logický kotrmelec. Nebo by to snad bylo vážně možné? Zvládnul by pilot F-18 řídit mimozemskou stíhačku na první pokus?
Né, nechci jenom rýpat a kritizovat. Film Den nezávislosti je nejspíš dobrý film, jinak by na něj lidi nechodili. Kvalita triků a speciálních efektů je vysoká, vždyť právě triky byly největším lákadlem na tenhle film. Herecké výkony taky nejsou problémem, i když chování některých lidí mi lezlo na nervy, ale to může být mojí přecitlivělostí.
Mimozemšťané ve skafandru vypadají jako něco mezi vetřelcem a Predatorem. Bez skafandru jsou zas trochu podobní těm ze Setkání třetího druhu. Jejich podoba asi nebude tím, co by vás šokovalo.
Muziku, abych se přiznal jsem příliš neregistroval, takže bych řekl, že perfektně dotváří atmosféru.
Když si vzpomenu na Hvězdnou bránu a srovnám ji s tímto filmem (u obou filmů je stejný režisér), docházím k závěru, že Roland Emmerich má dobré nápady, jejichž realizace mu vyjde vždy jen na polovinu. V jeho příbězích se vyskytuje mnoho lidí a bojuje se za velké věci. Tentokrát si vybral staré dobré téma (vzpomeňme jen výborný TV-seriál "V" ("V" jako vítězství)) a měl podporu úžasných speciálních efektů. Uvidíme, co ho zachrání příště.
-pž-
HODNOCENÍ: * * * *
INDIPENDENCE DAY - 1996, USA
Hrají: Will Smith, Bill Pullman, Jeff Goldblum
Scénář: Dean Devlin & Roland Emmerich
Režie: Roland Emmerich