U všech bohů, bohové heavy metalu se po neskutečných dvanácti letech vrátili. Jestli mě paměť neklame, jejich posledním albem bylo Sign Of The Hammer, a to se psal rok 1984. Pak najednou ticho. Sem tam nějaká zpráva, že se kapela rozpadla, protože odešel zpěvák a kytarista, no a najednou všichni zíráme, neboť před námi leží jejich čerstvé album a chystá se nám nevěřícím dokázat, že bohové nikdy neumírají. A v tomhle případě je to skutečně jedině dobře.
První song pravý fanoušek nepřežije bez toho, aniž by aspoň jednou neomdlel. Protože kdyby se všechny kapely vracely s takhle parádním úvodním songem, jako je Return Of The Warlord, bylo by tu nesmrtelných hitů, jak hub po dešti. Víte, jen těžko jde vylíčit pocit, když po dvanácti letech, kdy vám nezbývá nic jiného, než si pouštět do kolečka staré pecky a zoufat si v předtuše, že již nic nového nepřijde, vložíte do přehrávače nové CD a uslyšíte, to co uslyšíte. To se vám prostě chce brečet. Je to nádhera, smutek a nepříčetné štěstí a máte aspoň na chvíli pocit, že svět je zase v pořádku.
To samé platí v opět dokonalé a nádherné Brothers Of Metal Pt. 1. Na tohle nemám slova, jedeme dál.
The Gods Made Heavy Metal je zase výtečná a další slova jsou zbytečná. Možná je dokonce nejlepší. Už kvůli refrénu. A když vám povím, že takové je celé album, tak by se mohly ozvat hlasy, že ta dlouhá přestávka stála za to. Já jen doufám, že další album přijde co nevidět, už ne další čekání. Jenom se podívejte na tenhle úryvek z refrénu: The Gods Made Heavy Metal And They Saw That Is Was Good/They Said To Play It Lauder Than Hell/We Promised That We Would... a kdybyste ještě slyšeli tu muziku. Nádhera v krystalické podobě.
A přichází baladička protkaná spoustou doprovodných zvuků, efektů, nádherným hlasem Erica Adamse a nechybějí ani známé Manowarské doprovodné sbory. Tahle věcička nese jméno Courage a podtrhuje ten nostalgicky nádherný pocit, o němž jsem psal výše a pořád se opakuju.
A vracíme se do ďábelského tempa. Number 1 zní přesně tak, jak už čekáte a nebudete zklamaní. Už aby tady byla kapela naživo!
Outlaw je jen další v řadě na tomhle výjimečně vyrovnaném albu, kde nenajdete slabší skladbu, natož pak podprůměrnou. Úsek se sborem vám taky jistě připomene některé slavné hity ze starých časů, kdy metal byl metal a Manowar měli své pevné místo v první linii heavy metalu.
A je tu nádherný King, něco na co možná mnozí z vás čekali. Ano, ani na tomhle albu nechybí nádherná fantasy balada (balada?), ale nechybí ji nic, na co jsme zvyklí, takže jen s chutí do toho. Fight For The Crown, Fight For The Ring...
Pak tu jsou dvě instrumentálky. Jako vždy perfektní. Ani po dvanácti letech nemůžou na novém albu chybět. Zdá se, že v táboře Manowar se toho naštěstí moc nezměnilo. Aspoň některé hodnoty mají svou stálou cenu. Skladby se jmenují Today Is A Good Day To Die a My Spirit Lives On.
A je to poslední song z nového alba. Power má energie na rozdávání a ubezpečil mě, že Manowar má síly na rozdávání. Nechť žijí a plodí další dokonalé písničky. Neodolatelně skvělé!
Pár slov na závěr? Budiž. Přestože Manowar nezní tak seversky jako Bathory, je v nich strašlivá síla, která mě paralyzovala a nadchla. Tohle je největší překvapení a nejlepší album roku (ovšem ještě není jeho konec, že?). Opravdová krása a návrat, jenž stál za to. Teď můžu říct, že jsem poznal heavy metalový ráj - pyšní se jménem Manowar.
-pž-
HODNOCENÍ: * * * * *