Co je to jaro? Především teplo, trilkování ptáků, vůně květin, slunce a láska. Jaro je krásné a má ho rád snad každý z nás. Jeho působivost tkví v tom, že přichází po studené a dlouhé zimě. Je to něco jako začátek nového života, nabrání nových sil a schopnosti žít.
Můj život začal právě na jaře a těším se na něj každý rok. A každý rok jsem udivena jeho krásou. O to víc mě děsí představa, co bude, až jaro nebude.
Vědci již od 50. let předpokládají příchod 5. doby ledové. V 70. letech se tyto doměnky začaly objevovat veřejně, ale nikoho to nijak zvlášť neznepokojovalo. Většina z nás totiž dost dobře neví, jak taková doba ledová vlastně vypadá. Nebo to nechce vědět. Představa, že velká část našeho území bude pokryta ledovcem, teploty se sníží o víc jak 10 stupňů celsia a dnešní faunu a flóru vystřídá jiná, odolnější, není vůbec příjemná.
Letošní příchod jara byl obzvláště nejasný. Když ještě začátek dubna byl provázen mohutnými sněhovými vánicemi, začaly opět kolovat zvěsti o přicházející době ledové. Naděje, že jaro letos ještě přijde, byla mizivá a představa stálé zimy deprimující. Lidé začali věřit "historkám o době ledové" a začali se bát. Zemědělci zoufali, že nemůžou zasít, stavbaři přišli o velké peníze. Ale jaro přišlo. Přišlo, jako každý rok, plné slunce a tepla. Možná bylo letos o něco krásnější, protože bylo tak dlouho očekávané.
Jak to ale bude příští rok? Stejně dramatické jako letos? Nebo horší? Přijde doba ledová nebo nepřijde? Na tyto otázky je těžké hledat odpověď. Kdyby se příroda vyvíjela stále stejně, na další dobu ledovou bychom si počkali ještě dobrých 300 let. Ale vzhledem k tomu, že člověk přírodu svou existencí velmi ovlivnil, ani vědci nemohou s jistotou říci, co nás čeká.
Možná bílé ledovce, možná vyprahlá poušť.
Veronika Dlouhá